ROZHOVOR: S autorkou VSEPROCHUVY.cz a majitelkou vzdělávací společnosti, Martinou Smolíkovou

Martina Smolíková je žena, která dokazuje, že rodičovská dovolená není brzda. Je majitelkou vzdělávací společnosti Středisko vzdělávání s.r.o., autorkou VSEPROCHUVY.cz a především manželkou a maminkou dvou malých dětí. 

A jak to všechno dohromady zvládá? V rozhovoru odkrývá své niterné pocity a zkušenosti.

Vedeš firmu 10 let, přebírala jsi ji nečekaně v době těhotenství a zvládáš ji vést i nyní se dvěma kluky. Loni jsi přivedla na svět projekt VSEPROCHUVY.cz Jak dlouhé bývají tvé dny? 

Mé dny bývají opravdu krátké. Asi to znáte, napíšete si večer před spaním, co vše chcete stihnout další den, a následující večer máte odškrtnuté jen tři úkoly z šesti. A je jedno, jestli podnikáte, jste zaměstnáni, nebo jste na rodičovské dovolené. Jen těch úkolů si člověk nakládá více než je schopen plnit, protože má touhu být rychle v cílové rovince. A o tom to není. Důležitá je také cesta, nejen cíl. Je třeba se učit přibrzdit v rozletu.

Nebudu lhát, vše není tak růžové, jak mnohdy vypadá. Často nestíhám vše, co bych chtěla během dne udělat, a nemůžu se dočkat večera, až děti usnou a já budu moct rozvíjet své projekty.

Mladší Štěpánek prodělal dětskou mozkovou obrnu. Jak se mu daří? 

Štěpánkovi je nyní 17 měsíců a je velmi veselé a spokojené dítě. V praxi má oslabenou levou stranu těla, chodí s hendikepem a nepoužívá levou ruku k úchopu. Není stabilní a neumí to, co jeho zdraví vrstevníci, ale jsme rádi, že to zvládá, jak nejlépe umí. Zlobí jej samozřejmě rehabilitace a neustálé protahování, cvičení a nucení dělat to, co mu není přirozené. Jsme stále na začátku jeho životní cesty, která nebude úplně jednoduchá. Momentálně jsem ve fázi, kdy se snažím být vděčná za to, že to je alespoň tak, jak to je, a říkám si: „Vždy může být ještě hůře.“ Vnitřně bojuji s tím, jestli děláme pro Štěpánka maximum. Jak nemít výčitky, když vynecháme cvičení nebo jiné rehabilitační aktivity, které se od nás očekávají, a jak se nestresovat tím, jak na tom bude za pár let, co školka, škola, puberta… Vždy jsem byla organizační a plánovací typ, proto jsem došla k závěru, že mě to má asi naučit, jak žít pro daný okamžik a nemyslet stále na budoucnost. 

Zároveň se snažím najít na Štěpánkově hendikepu cokoli pozitivního. Například, že každý rok budeme jezdit do lázní, máme nová přátelství, dokážeme se radovat z úplných maličkostí a jeho pokroků, které jsou pro jiné běžné. Uvědomila jsem si, že prostě některé věci, co jsme řešili, jsou opravdu jen malicherností. Slovo “zdraví” dostalo úplně jiný význam a hodnotu.

Jak se dá zvládat dohromady práce a péče o malé děti? 

Určitě to jde, ale nejsme běžná rodina. Mé poděkování patří především manželovi, který již u prvního dítěte dokázal, že pro chlapa není problém při práci zajistit děti, vzít je na nákup, na výlet, uvařit a uklidit. Je to jen o pohodlnosti a vnímání rolí mezi mužem a ženou. Také babičky a dědečkové se velmi osvědčili a společně mi vytváří prostředí, ve kterém se můžu i na rodičovské dovolené dále realizovat a budovat své projekty. Tímto všem vyjadřuji velké DÍKY.

Proč zrovna projekt VSEPROCHUVY.cz?

Projekt jsem začala tvořit na konci roku 2019, kdy měl Štěpánek cca 3 měsíce. Chtěla jsem využít čas, kdy miminko ještě hodně spí, a pracovat na vlastním rozvoji v online podnikání. Čím dál více jsem pociťovala, že je třeba jít s dobou a trendy ve vzdělávání a podnikání vůbec.

S myšlenkou věnovat se více chůvám jsem si ale pohrávala již dlouho, cca od narození prvního syna Matěje, kdy jsem se v jeho roce rozhodovala, zda najít chůvu, nebo zvolit soukromé jesličky. Ve Středisku vzdělávání s.r.o. jsme již delší dobu kvalifikovali chůvy, viděla jsem potřebu, že je nutné řešit nejen získání kvalifikace, ale i jejich následné celoživotní vzdělávání, podat jim pomocnou ruku při uplatnění, sebeprezentaci a růstu. Proto vznikl projekt VSEPROCHUVY.cz, kde můžeme řešit vše, co spokojené chůvy a rodiče potřebují. 

Když tak nad tím přemýšlím, obě mé podnikatelské aktivity mám propojené s narozením svých dětí. Vzdělávací společnost Středisko vzdělávání s.r.o. jsem odkoupila 1 měsíc před narozením prvního syna a projekt pro chůvy jsem začala mít v myšlenkách během těhotenství s druhým synem. Ale vznikl v době, kdy jsme začali zjišťovat, že se Štěpánek nevyvíjí jako běžné dítě. Tehdy mi nejvíce pomohla podpora rodiny a právě budování mého dalšího “miminka” VSEPROCHUVY.cz. 

Jak vybíráš zaměstnance?

Najít dobré a loajální zaměstnance není jednoduché, navíc v situaci, kdy máme omezené finance. Prvních pár let jsem s tím poměrně hodně bojovala. Volila jsem zajištění firmy přes brigádníky nebo jsem obsazovala pracovní místa přes dotované projekty Úřadu práce a nic z toho se mi neosvědčilo. Nyní mám skvělý tým kolegyň, se kterými společně rosteme. A to nejen početně. Statistika je u nás více než jasná. Kterákoli projde naší firmou, do pár let je maminkou. A právě maminky jsou top manažerky organizace práce a času. Naučila jsem se dát svým pracovníkům určitou svobodu a vrací se mi to nejen tím, že s nimi můžu pracovní záležitosti řešit kdykoli, třeba i v noci. Velké poděkování patří mé kolegyni Zuzce Kubáčové, že mě podržela a stále drží v mých těžších obdobích.

Jak se potkávají vize a zpětná vazba od zakazníků?

Každý zákazník má svá očekávání, která se snažíme naplňovat. Na začátku zjišťujeme jejich vize a potřeby. Naši lektoři přizpůsobují obsah vzdělávacích akcí studijním skupinám a ověřují naplňování cílů průběžně i na konci vzdělávání. Zajímá nás, jak se našim zákazníkům daří uplatňovat nové znalosti a dovednosti v praxi. Jsme rádi za zpětné vazby, protože jen tak můžeme zlepšovat naše služby.

Jaké jsou další rozvojové plány tvé společnosti? Máš nějaké obavy?

Plánů a vizí mám plno, ale realizace má často mnoho překážek. Finanční, personální, nedostatek času, vnější vlivy. Nyní nás doba donutila přejít na online vzdělávání, to nám dává příležitost se angažovat i mimo domovské prostředí v Moravskoslezském kraji. Dále pracujeme na rozjedu pobočky v Praze a v neposlední řadě na rozšíření komunity profesionálních chův. Nyní se osobně angažuji v FB skupině Profesionální CHŮVA | Tipy, práce, zábava na podporu jejich profesního růstu a jsem mentorkou vzdělávacího programu Chůva v praxi – Jak mít plný diář. Jde o WEBINÁŘ s následnou 21denní online podporou pro začínající chůvy nebo pro ty, které mají rekvalifikaci a nemohou si najít práci.

Není toho málo, proto mým hlavním mottem je:

A zda mám nějaké obavy? Strach a obavy mám často. Vzdělávání není obor pro rychlý výdělek. Proto mám obavy, aby firma byla konkurenceschopná a udržitelná v dalších letech. Strach o děti, aby byly spokojené a jednou soběstačné a nevyčetly mi, že maminka pořád pracovala. Pochybnosti, zda dokážu sladit osobní a pracovní život k mé spokojenosti a celé rodiny. 

Máš svůj vzor?

Nejsem z podnikatelské rodiny a nejsem přirozeně soutěživý a akční typ člověka. První zkušenost nahlédnout pod pokličku podnikání jsem měla během studia na vysoké škole, kdy jsem brigádně pracovala ve třech firmách. V začínající seznamovací agentuře Seznameni-aktivne.cz, později i cestovní kanceláři Radynacestu.cz a ve Středisku vzdělávání s.r.o. Poslední se mi stalo osudným. Právě bývalá paní majitelka vzdělávací společnosti,  Mgr. Zdeňka Lysová, mě vzala pod svá křídla, otevřela mi svět podnikání a přijala mě do její rodiny. Byla první, která mě zasvětila do světa vzdělávání, celá její rodina byla a je velmi obohacující. Ne vždy jsme se shodly na metodách a postupech, ale učila jsem se tak asertivnímu jednání a získávala jsem znalosti a zkušenosti v oboru. Přestože již Zdenička není mezi námi, sleduji nyní její akční dcery, úspěšné podnikatelky, které jsou velmi inspirativní ženy. 

Co je dle tvého pohledu výhodou žen v podnikání?

Podnikání žen vidím odlišné od mužského především v tom, že nemíří jen na výsledek, zisk. Důležitá je pro ně především cesta, mezilidské vztahy, emocionální a intuitivní způsoby řešení a umí navázat bližší kontakt se zákazníkem. Jsou vytrvalé, lepší plánovači už jen proto, že musí často dělit čas mezi děti a práci, a to je nejlepší škola. Ráda se obklopuji ženami, které podnikají. Jsou více ochotné sdílet své zkušenosti, úspěchy, ale i neúspěchy, nepřikrášlují, nedělají ramena. 

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Nad tím jsem asi nikdy neuvažovala. Ale určitě na prvním místě je, že jsem našla životního partnera a máme spolu dvě krásné děti. Také mě těší, že se můžu mimo rodičovské povinnosti realizovat, i když to je často opravdu těžké. A v podnikání mám radost z každé dobře odvedené práce a projektů, o které je zájem a mají výsledky. 

Zažila jsi dny, kdy jsi měla chuť se na vše vykašlat? Co ti v tom zabránilo?

Taková velká pohnutí přehodnotit svůj životní styl jsem měla asi dvakrát. Obojí bylo v době, kdy měl každý z kluků cca 1 rok, začali být živější, náročnější na čas a pozornost. V obou případech jsem s manželem probrala situaci, jestli nám to stále stojí za to žít život, jaký máme, nebo jestli mám ubrat z mých pracovních aktivit. Nakonec jsme vždy našli řešení, jak mi dát více prostoru na práci. 

Ale menší vnitřní krize si zažívám poměrně často. Například když je nějaký termín a já těžko hledám čas, abych se mohla práci při dětech věnovat. Nebo když tvoříme nějaký vzdělávací program, o který není zájem nebo jej marketingově neumíme dostat mezi cílovou skupinu. Ne vždy vyjde vše podle mého očekávání. Jsem pak zklamaná, ale na druhou stranu i všechny neúspěchy mě posunují dále a učím se z předchozích chyb, hledám nová řešení. 

Kdybys vylovila zlatou rybku, jaká tři přání bys měla?

První přání, aby byl Štěpánek zdravý. Druhé přání, aby byli lidé více přístupní a ochotni na sobě pracovat. Třetí přání, abych se za 30 let ohlédla za svým životem a řekla si: „Ano, stálo to za to, prožila jsem hezký a spokojený život.“