Co mě zavedlo k projektu?

Dělám práci, která mě baví a naplňuje. Nikdy bych si nemyslela, že budu jednou podnikat, vést lidi, delegovat úkoly a rozhodovat se sama ve všech firemních aktivitách. Že budu svobodná v tom, kolik času budu věnovat práci, rodině, dětem, přátelům či sama sobě. Zní to ideálně, že?

Ale vždy tomu tak nebylo. Během studia na vysoké škole jsem získávala pracovní zkušenosti v ostravské vzdělávací společnosti Středisko vzdělávání s.r.o. Nejdříve jako brigádník, po absolvování školy již na plný úvazek na pozici ředitelky. Roky přibývaly a jak už to tak bývá, začaly tikat biologické hodiny. Musím přiznat, že jsem se již těšila na nový způsob života s dítětem, bez práce.

V době, kdy jsem měla dva měsíce do porodu prvního syna a těšila se na mateřskou dovolenou, firmu nečekaně opustila paní majitelka. Poté začala řada jednání, co se společností bude. Místo toho, abych zařizovala pro miminko, chodila jsem na schůzky, zpracovávala výsledky firmy a přemýšlela, jak vše doma zvládneme.

Ano, zavedenou společnost jsem měsíc před porodem koupila. Narodil se nám krásný chlapeček. První rok jsme zvládli bez újmy, ale stále rostl tlak na zvýšení mého pracovního tempa. Matěj už nebyl to stále spící miminko, proto bylo potřeba opět udělat další životní krok.

Jsem na správné cestě? Jako každá rodina s dětmi jsme i my začali řešit, jak bych se mohla věnovat práci alespoň pár hodin týdně. Babičky na hlídání? Pracují. Profesionální chůvu. Bude opravdu profesionální? Ufinancujeme ji? Jak ji najdeme? Budeme jí důvěřovat? Pustíme si domů cizí paní? Nebo malého dáme do jesliček? Ale je tak malý… a co řekne okolí? Zvládneme odloučení? V hlavě jsem měla úplný zmatek.

Tenkrát vyhrály soukromé jesličky. Toto těžké období přesvědčování sama sebe, že děláme vše správně, že to má smysl, že na nás nebudou ostatní nahlížet špatně, že jednáme v zájmu rodiny, nahradilo období, kdy jsem intenzivně pátrala, jak funguje péče a výchova dětí v jeslích, mateřských státních a soukromých školách, dětských skupinách a jaké mají postavení na trhu práce chůvy pro děti. Protože jsem řadu let působila ve vzdělávání, podařilo se mi zúročit zkušenosti s nově nabytými znalostmi.

Pro koho je projekt určen?

Projekt byl na počátku prioritně zaměřen na podporu chův, dětských skupin a dalších pečujících osob. Ale nyní z reakcí veřejnosti vnímám, že dokáže oslovit i učitele mateřských škol a rodiče a jejich děti. 

Co je mým snem?

Mou vizí je neustále prosazovat celoživotní vzdělávání chův, učitelů a rodičů tak, aby společně vytvořili zdravé a podnětné prostředí pro správný vývoj každého dítěte.  

Více o mně se dozvíte v článku zde.