ROZHOVOR: S profi chůvou z praxe, Nikol Kobsovou

Nikol Kobsová je profi chůva z Prahy, která doplnila tým VSEPROCHUVY.cz, aby uzavřela pomyslný kruh Vzdělavatel chův (Martina) – Zaměstnavatel chův (Hanka) – Chůva z praxe (Nikol).

Nikol již zná své poslání a pečuje o děti na volné noze. Jak se k této práci dostala? Proč ji práce s dětmi a rodiči naplňuje a je něco v profesi chůvy, co ji trápí? Vyzpovídaly jsme sympatickou Nikol, která to s dětmi umí.

Milá Nikol, začala jsi hlídat děti asi před třemi lety. Co tě k hlídání dětí přivedlo?

Náhoda? Existuje něco takového? Řekla bych postupný vývoj. 

Během studia jsem se věnovala obchodu a po studiu jsem jako obchodní zástupce pracovala několik let. Často jsem se však potýkala s pocitem, že ,,tah na branku”, zaměření na cíl, obhajování svého měsíčního plánu a spoustu dalších typicky obchodních požadavků není pro mě. Potřebovala jsem si nastavit aktivity tak, abych co nejlépe využila svoje silné stránky a cykly, které jako ženy máme. Postupně jsem si přišla na to, že nejenže tuhle cestu v obchodě nenacházím, ale už chci jít jiným směrem. Vždy jsem se zabývala komunikací, naším myšlením, na škole jsem si dávala dobrovolně přednášky o psychologii a pedagogice. Víc a víc jsem se zajímala o to, jak jako dospělí můžeme ovlivňovat děti a jejich dětství.

Po přestěhování do Prahy jsem odpověděla na inzerát na hlídání chlapečka a začala moje cesta chůvy, která mě naprosto pohltila. 

Z dob, kdy jsem dělala obchodního zástupce, využívám mnoho znalostí a jsem velmi vděčná za tuto zkušenost. Práce s dětmi, s rodinami a kontakt s rodiči mi však otevřel možnost poznat, v čem se skutečně cítím na správném místě. 

Když se s odstupem podíváš na své začátky s hlídáním, změnila bys něco?

Nezměnila. Všechny situace, které se mi staly, a všechny zkušenosti, které jsem získala, jsou pro mě důležité. Určitě vidím spoustu věcí, které bych nyní udělala jinak, ale bez nich bych teď byla jiným člověkem. 

Jak podle tebe vnímají rodiče hlídání dětí? S jakými názory na hlídání ses od rodičů či veřejnosti setkala?

Pro rodiče dát hlídat dítě ze začátku naprosto cizímu člověku je velmi obtížné a chce to obrovskou odvahu. Já sama je za to velmi obdivuji a uvědomuji si, jak je opravdu důležité jim v tomto kroku být oporou. 

Mnoho rodin se k této službě uchýlí až ve chvíli, kdy nemají možnost hlídání od babiček a dědečků, kteří často v dnešní době pracují na plný úvazek. Vnoučata hlídají ve svém volnu, což při častější frekvenci může být velmi vyčerpávající. 

Maminky často vnímají hlídání jako možnost, kdy si mohou rychle něco zařídit, nakoupit, či zvládnout povinnosti domácnosti. Já se jim pokouším ukázat i jiné využití chůvy, a to jako prostor pro ně. Pro tento krok to však chce velké množství důvěry, že je o jejich dítě dobře postaráno a zároveň je v pořádku, že si jdou odpočinout, zajdou si zacvičit či s kamarádkou na klidnou kávu. 

Nikdo z nás nejsme roboti. Odpočinutá maminka, která má prostor sama pro sebe a vrací se spokojená ke spokojenému dítěti, je pro mě jedna z odměn mé práce. 

Zároveň mi dělá velkou radost, když vidím podporu ze stran manželů. Setkala jsem se i s názorem, že ženy na mateřské musí zastat vše, a tedy podporu svých mužů neměly. Výsledkem byly velmi vyčerpané ženy, které se cítily provinile a neschopně, když chtěly službu chůvy využít. Nejedná se jen o muže, tuto podporu často ženy nenašly ani ve svém nejbližším okolí. 

Troufám si však říct, že se to začíná měnit. Rodiny si uvědomují přetěžování prarodičů, důležitost udržování partnerského vztahu, potřebu vlastního prostoru a postupně více a více zkouší využít služby chůvy. Ta se při dlouhodobé spolupráci stává často ,,členem” rodiny, pro maminku je oporou a první pomocí a nakonec z toho těží celá rodina. 

Jaké máš záliby s dětmi? Máš třeba nějaký rituál?

S dětmi velmi ráda trávím čas venku. Čím více děti poznávám, tím více vymýšlím individuální aktivity přímo pro ně. Někdo miluje hodinové houpání se na houpačce, další zase nejrůznější prolézačky a jiné zase hru s balónem. Doma potom tvoříme tematické výtvory, povídáme si o svátcích, tradicích, rozdílech mezi současností a jak to bylo dříve.

Jedna holčička miluje angličtinu, tedy vše povídáme jak v češtině tak následně v angličtině. S dětmi hraji také na piano a velmi často čteme knížky. Knížky mám asi nejraději, jsou skvělé pro rozvoj dětí a zároveň kolikrát si sama uvědomím něco nového. 

Vždy se snažím utvářet program i podle toho, co je potřeba zrovna u dítěte rozvíjet. Někdo má problém s řečí, tedy vyhledávám zábavné aktivity, které zároveň posilují trénink řeči. Jindy více malujeme a je na mně, abych přišla s takovou zábavnou aktivitou, že dítě si rádo sedne ke kreslení a můžeme tak trénovat správné držení tužky. 

Můj rituál? Vždycky u mě uvidíte termosku s kávou. Bez té neodejdu ráno z bytu a už se stala mým poznávacím znamením i pro děti. Často to je jejich oblíbená hračka. 

Vystudovala jsi Molekulární biologii a genetiku. Využíváš své znalosti při hlídání?

Vždy mě fascinovalo fungování našeho těla a mysli. Během studia jsem se zaměřila na oblast mozku a konkrétně na nemoc Roztroušené sklerózy. Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, že mým tématem je zabývání se vlivem prostředí na vývoj mozku a jeho psychologický dopad. Takhle jsem se dostala k nejrůznějším seminářům, knihám, článkům a výcvikům, kde jsem sbírala informace o vlivu okolí na naše chování, jak nám fungují naše primární reakce na určité situace, o komunikaci, o vzniku a působení traumat, o jednotlivých vývojových stupních dětí, jak je ovlivňujeme, co jim předáváme a jak s nimi můžeme mluvit, abychom si vzájemně rozuměli. 

Moje studium na univerzitě byl pro mě začátek, který mě směroval dále. Své znalosti jsem využila při práci s geneticky handicapovaným chlapečkem. Ale můj obor se za poslední roky velmi posunul a vyvinul a z čeho čerpám více, je aktuálně epigenetika, která v mé době studia byla teprve v začátcích. 

Co bys doporučila těm, kteří zvažují hlídání dětí? Chůvám a rodičům?

Pro mě bylo důležité uvědomit si, že všichni jsme na stejné lodi. Jak rodiče, tak chůvy. Nikdy nevíme, do čeho jdeme, a chce to velkou dávku odvahy novou spolupráci začít. A to platí pro obě strany. 

Potýkáme se se strachy, zda se u dítěte nevystřídá moc chův, zda je v pořádku pustit někoho cizího do našeho prostoru, zda se zvládneme adaptovat na novou rodinu, zda náš přístup k různým situacím bude pro novou rodinu vyhovující. Je to naprosto odlišná práce než nové místo v kanceláři, a to vůbec nechci říct, že nové místo v kanceláři je méně či více. Když si však jsme těchto strachů vědomi a vložíme do spolupráce pochopení, uznání jiného názoru, vzájemný respekt, otevření se novému, vzniká vztah, kdy na jedné straně je chůva přinášející dítěti jako parťák nový rozměr a na druhé straně plno možností pro maminku, partnery a blízké okolí. 

Nyní se připravuješ na zkoušku, abys mohla hlídat děti do tří let věku. Máš z ní obavu?

Ano. Ráda bych se na ni připravila co nejlépe, což chce opravdu dobrou práci s časem a vyžaduje to umět velmi dobře rozklíčovat své priority. Co jde, posouvám po zkoušce, co nejde, pokouším se vyřešit v naplánovaném čase. A budu doufat, že to volím dobře.

Vnímám, že jsi změnila svůj dosavadní život. Změna práce i lokality. To chce hodně odvahy. Nakolik řídíš to, co se ve tvém životě děje?

Situace jsou tu pro nás, abychom si je užili nebo se z nich něco naučili. Jedná úžasná žena mi řekla: ,,Jestli nám někdo ublíží, to často neumíme ovlivnit. Avšak to jak dlouho trpíme, můžeme změnit pouze my.”

Pro mě to bylo moc hezkým způsobem řečeno, že záleží na úhlu pohledu. Můžeme řídit to, co si zvolíme vidět.

Jaká je nejdobrodružnější věc, kterou jsi kdy udělala?

Ukončila jsem práci obchodního zástupce a po 10ti letech v Brně a života na Moravě jsem se rozhodla odejít do Prahy, kterou jsem do té doby navštívila přesně třikrát. 

Nikdy jsem sama nejela metrem, netušila jsem, jak si najdu práci a znala jsem v Praze jediného člověka, který mi pomohl odstěhovat věci z Brna a koupit si auto. Do té doby jsem v Praze nikdy neřídila a měla z toho velký respekt. Neměla jsem práci, známé ani bydlení. Peníze jsem měla rozpočítané na dny a měla jsem velký strach. 

Najít byt bylo pro mě těžké, jelikož mám pejska a to je častý problém v podnájmu. Vzala jsem první byt, který zároveň během první návštěvy mi obrovsky sedl. Můj první nový známý v Praze byla spolubydlící, která se mi stala velmi dobrou přítelkyní. Moje první práce byla první odpověď na inzerát na hlídání chlapečka. 

Když se zpětně ohlédnu, vypadá to, že to tak všechno mělo být a já moc ráda říkám, že se všechno děje z nějakého důvodu.

Existuje něco, co tě v profesi chůvy trápí? Setkáváš se s nějakými problémy v praxi?

U svých rodin nemohu říct, že se setkávám s problémy. Vnímám to tak, že mám opravdu úžasné rodiny a v čemkoliv jsem si nejistá, komunikuji a ptám se na názor maminek. Oboustranně otevřená komunikace je pro mě velmi důležitá a vnímám ji jako základ pro vytvoření spolehlivé spolupráce. S maminkou musíme vytvořit team. Takový team je potom pro dítě pevným základem, o který se může opřít a rozumí mu. 

Nebylo tomu však vždy. Musela jsem si k tomuto v průběhu své spolupráce dojít a jít do situací, kde mi nebylo vůbec příjemné otevírat debatu. Ve chvíli, kdy jsme však netvořily s maminkou team, dítě bylo zmatené, různými situacemi se snažilo upoutat naši pozornost a sjednotit nás. Mnoho lidí to nazývá jako ,,zlobení”, pro mě je to komunikace dětí. Ony jen poukazují na problém, který my nevidíme. 

Nejčastěji, co jsem řešila, bylo nastavení pravidel. Ve chvíli, kdy rodič mění za doby mé přítomnosti to, co mám s dítětem domluvené, bez předchozí komunikace se mnou, se stávám pouhou dohlížečkou na dítě v době, kdy rodič nemůže být s ním. Tím ho přestávám rozvíjet a má práce začne být velmi obtížná, protože se ode mě očekává něco, co nemohu dodat.

V teamu se nejdříve domluvíme uvnitř, a potom společně jednáme. Rodič je pro dítě do určitého věku idol, a tak dítě nerespektuje někoho, koho nerespektuje rodič. Často jde o nevědomý zvyk a právě komunikace může nastavit opravdu skvělou spolupráci. 

Kdybys malému dítěti mohla dát v životě jen jedinou radu, jaká by to byla?

Všechno se děje z nějakého důvodu, vždy se řiď srdcem❤. 

Chcete se dozvědět o Nikol více? Každé pondělí přispívá v komunitě chův ve FB skupině Profesionální CHŮVA | Tipy, práce, zábava, kde odhaluje zákulisí profi chůvy z praxe.